Lidské bytosti nebyly stvořeny k tomu, aby žily osamoceně, ale spíše k tomu, aby byly součástí nějakého společenství. Spolupráce s ostatními je nezbytná pro naše blaho i pro náš rozvoj. To, jakou kulturu vytváří jakékoliv společenství, jaké pěstuje postoje a jaké vzorce myšlení a chování kultivuje – to vše je do velké míry určeno tím, jaký je smysl pro společný cíl jeho členů. Když je tímto smyslem přispívání ke zlepšení společnosti, daná komunita se stane prostředím, v němž se schopnosti jednotlivců násobí ve sjednocené činnosti, kde vůle jednotlivce a kolektivu splynou v jedno a kde je duch podnikavosti posílen uvědoměním si potřeby soustředěné činnosti a oddaností společnému dobru. Stejně jako můžeme říct, že lidskou bytost netvoří pouze součet jednotlivých buněk, ze kterých se skládá její tělo, tak i schopnosti sjednoceného společenství daleko přesahují spojené síly jeho jednotlivých členů.
Podporujeme snahy, které přispívají k hmotnému a duchovnímu pokroku místních komunit, a které rozvíjejí schopnosti dětí (na dětských hodinách), mladší mládeže (na juniorských skupinkách) a starší mládeže a dospělých (na studijních kroužcích). Každý, kdo si přeje podílet se na tomto procesu je vítaný. Vždyť jeho cílem je konec konců pomáhat rozvíjet schopnosti stále většího počtu lidí tak, aby se ujali odpovědnosti za svůj vlastní duchovní, sociální a intelektuální rozvoj a aby se považovali za aktivní činitele jak svého vlastního rozvoje, tak i pokroku svých společenství, spíše než za pasivní diváky pozorující události, které jsou mimo jejich kontrolu.
„Nejvyšší potřebou lidstva je spolupráce a vzájemnost. Čím silnější jsou pouta přátelství a solidarity mezi lidmi, tím větší bude tvořivá síla a úspěchy ve všech oblastech lidské činnosti.“
‘Abdu‘l-Bahá